Úvodní obrázek prezentace

[Základní informace]   [Historie]   [Restaurace]   [Ubytování]   [Firemní akce]   [Společenské akce]   [Fotogalerie]   [Mapa]   [Kontakty]   [Zajímavosti v okolí]


HISTORIE ZÁMKU

O zámku

Státní zámek Hradec nad Moravicí je jediným instalovaným objektem s dochovaným kmenovým mobiliářem Moravskoslezského regionu. Zámeckému areálu dominuje tzv. Bílý zámek, který je instalovaným objektem zpřístupněným veřejnosti, dále Červený zámek, který plní funkcí společensko-kulturní, a vodárenská Bílá věž, která se nachází v místě nástupu do největšího zámeckého parku kraje o rozloze 136 hektarů. Bílý zámek nabízí dva prohlídkové okruhy. První prezentuje ukázku hostinských apartmá, zámeckou kapli a rodovou Erbovní síň, druhý okruh vede přes společenské salóny, reprezentační jídelnu, kuřárnu, kulečníkový sál a zámeckou galerii.

Historický a kulturní významu zámku v Hradci nad Moravicí dokládá fakt, že zámek je jednou z pouhých tří památek v celém Moravskoslezském kraji, které jsou ve správě Národního památkového ústavu.

Historie zámku

Na dlouhé, jazykovité ostrožně se strmými, místy skalnatými srázy se rozkládá Bílý a Červený zámek a Bílá věž, obklopené přírodně krajinářským parkem. Význam hradeckého ostrohu byl dán strategicky výhodným utvářením terénu, nabízejícím bezpečné útočiště. Proto byl osídlen již od pravěku. Na sklonku 8. století n. l. se zde usídlili Slované. Archeologický průzkum v prostoru osady odkryl sídelní objekty a kulturní vrstvy v různých polohách. Nalezená keramika vykazuje silné vazby na Moravu, je možné, že hradisko bylo předsunutým strážním bodem Moravanů.

Po krátkém období polské nadvlády nad Moravou přechází tato do rukou Přemyslovců, kteří někdy v polovině 11. století vybudovali ve střední části ostrohu svůj knížecí hrad. Z té doby pochází také první historická zmínka o Hradci, sídle zeměpanské správy. Listina olomouckého biskupa Oty z roku 1078 vypovídá o tom, že hradisko střežilo frekventovanou obchodní cestu z Moravy přes Oderské vrchy do Polska a pod Hradcem bylo vybíráno mýto a clo. Knížecí hrad byl zničen mohutným požárem neznámé příčiny a Přemysl Otakar II. proto zhruba v polovině 13. století zahájil výstavbu nového gotického hradu. Opevňovací systém známe z popisu zámku z roku 1570, kterému odpovídají i terénní zjištění. Existovaly tři hradební okruhy ze severu na jih. V záznamu v tzv. Knurrově kronice z 1. poloviny 19. století je zachycen popis pevnostní situace gotického hradu: byl obehnán mohutnými hradbami, měl strážní věže, na přední i zadní straně byl chráněn trojitými náspy a valy s pevnými branami a padacími mosty přes hradní příkopy. Výstavba nového hradu s důmyslnou fortifikační soustavou pomohla Hradci zajistit si dlouhodobě mimořádné správní a vojenské postavení v kraji, a to i v situaci, kdy jeho hospodářský význam ustoupil od 13. století prosazující se Opavě. Hradec byl také významným centrem duchovní správy, sídlem arcijáhenství a poté děkanství.

V prostoru před hradem se rozložilo městečko sestávající původně z pouhých třinácti usedlostí, jejichž počet se záhy rozšířil na devatenáct.

Ve 2. polovině 13. století zemi držel levoboček krále Přemysla Otakara II. Mikuláš I. Opavský a Hradec byl důležitou oporou přemyslovské moci na severu Moravy. Roku 1279 se zde jako na svém věnném majetku usídlila česká královna Kunhuta, vdova po Přemyslu Otakarovi II. Vedla na Hradci vdovský dvůr, stala se zde manželkou Záviše z Falkenštejna a narodil se jim zde syn Jan.

Mikuláš I. se pokusil na Kunhutě Hradec vybojovat, přechodně se mu to v letech 1288-1294 podařilo. Kolem roku 1296 o faktickou vládu v knížectví opět přišel. Na krátkou dobu obnovil svou moc na Opavsku ještě v letech 1306-1309 (po smrti posledního legitimního mužského Přemyslovce Václava III.).

V období 1309-1313 byl Hradec i s opavskou zemí zastaven lehnickým Piastovcům, zástavu vyplatil až v roce 1318 král Jan Lucemburský a Hradec svěřil synu Mikuláše I., opavskému vévodovi Mikuláši II. (1318-1365). Po jeho smrti probíhala až do roku 1377 složitá jednání a država byla nakonec rozdělena mezi čtyři syny. Hradec připadl Přemkovi I. Opavskému (1365-1433), ten jej v roce 1383 zastavil pánům z Kravař, na počátku 15. století jej však získal zpět. Patrně v této době dal také vystavět jako své nové sídlo hrad v Opavě a význam Hradce výrazně poklesl. Zůstal pouze centrem panství, sestávajícím se z městečka Hradce s Podolím (ves, někdy počítána jako předměstí Hradce), Žimrovicemi, Benkovicemi, Bohučovicemi a Brankou. Po Přemkově smrti byl Hradec v držení jeho synů.

V letech 1461-1464 se českému králi Jiřímu z Poděbrad podařilo postupně získat celou zemi i s Hradcem do přímého držení, v roce 1465 udělil opavské vévodství jako léno svým synům. Roku 1472 se vévodou stal kníže Viktorin, jenž v roce 1474 zapsal na Hradci věno své manželce Žofii Těšínské. Vévoda Viktorin patrně pod nátlakem postoupil Opavsko za statky ve Slavonii uherskému králi Matyáši Korvínovi. Slíbenou náhradu však nikdy nedostal. Pánem Opavska byl poté levoboček krále Matyáše Jak Korvín. V roce 1501 se hrad dostal do rukou českého krále Vladislava II Jagellonského, který jej postoupil svému bratru Zikmundovi, ovšem v roce 1511 jej převzal zpět. Poté byl hrad v rukou několika zástavních držitelů. Vlastníkem s právem dědičným byl až svobodný pán Kašpar Pruskovský, který získal zámek s městečkem roku 1584 koupí od císaře Rudolfa II. Jeho epitaf je umístěn v předsíni farního kostela sv. Petra a Pavla v Hradci nad Moravicí (zemřel 1603). Za jeho nástupce, Jana Kryštofa Pruskovského, byla zahájena zásadní přestavba dosavadního gotického hradu na pohodlný zámek.

Do roku 1620 bylo zřejmě od základů zbudováno severní křídlo a s použitím zdiva původních staveb vzniklo křídlo východní, obě se stala reprezentativní obytnou částí zámku. Také při stavbě západního křídla s převážně provozními funkcemi bylo využito masivní zdivo starého hradu. Za jižním křídlem se rozkládal hospodářský dvůr. Fasády byly zdobeny sgrafity obdélného plasticky stínovaného tvaru. Na místě středověkého hradu tedy vyrostlo renesanční sídlo.

Na stavební ruch měla samozřejmě vliv třicetiletá válka. Válečné dění si vynutilo zesilování opevnění, od roku 1648 bylo toto částečně demolováno. Posledním držitelem z roku Pruskovských byl Edrman, který v roce 1733 prodal hradecké panství radovi císařské komory Wolfgangu Konradovi z Neffzernu, jehož rod byl v roce 1734 povýšen do stavu svobodných pánů a v roce 1749 obdržel titul baronský. V neklidném období prusko-rakouských válek byl zámek ostřelován pruskými vojsky (1758), v roce 1777 zde byla umístěna rakouská posádka (její kontrolu provedl osobně císař Josef II. v doprovodu generála Laudona). Snad proto prodal Wolfgang Karel Vavřinec Neffzern roku 1778 hradecké panství Janu Karlu Lichnovskému (v držení Lichnovských panství zůstalo až do roku 1945).

V únoru 1796 vypukl v západním křídle zámku požár, jehož příčina nebyla odhalena.Důsledky byly značné, ohněm byly zničeny střechy i krovy a obytné místnosti piana nobile v prvním patře severního křídla,byla poškozena i část mobiliáře a v troskách zůstala vzácná rodinná knihovna. Po více než roce byla podepsána smlouva s krnovským stavitelem Janem Mihatschem, stavební práce přinesly podstatnou renovaci zámku a zásadní proměnu zástavby i okolí. Byly definitivně zrušeny hradby, strženy rohové věže i hodinová věž a zasypány příkopy a terén zahradnicky upraven. Nové empírové stavbě zámku ustoupil i skleník a jízdárna, jež se nacházely na severovýchodní straně. Nové konírny včetně vozoven a skleníků byly zbudovány za jižním křídlem.

Zámek získal empírovou přestavbou svůj charakteristický výraz. Mihatsch zřídil divadelní sál přímo v budově zámku, nahradil jím samostatný, patrně dřevěný pavilon. Západní přízemí zámku bylo věnováno zajištění provozního zázemí, nacházely se zde kuchyně, spižírny, umývárny nádobí, komory ad. Ve východním křídle byly hostinské pokoje, v jižním traktu bylo až do poloviny 19. století vězení. Poslední velká přestavba, provedená v duchu novogotiky, se datuje od roku 1861 a je spojena se jménem Karla Marii Lichnovského. Připravil ji architekt Karel Lüdecke z Vratislavi. Mělo jít o rozsáhlou gotizaci stavby, která byla nakonec redukována na vznik střední arkádové chodby v nádvoří a zřízení rohové věže v severovýchodním rohu prvního nádvoří. Více byly upraveny interiéry, a to především obytné, hostinské i společenské pokoje. Byl zrušen divadelní sál a zřízena zámecká kaple a sakristie. V souladu s anglickou módou přibyla i vstupní hala, tzv. Hubertova světnice.

Romantická atmosféra doby spolu s potřebou jednoznačně vymezit zámecký areál vůči příliš těsně přiléhajícímu městečku podnítila vybudování tzv. Červeného zámku. Rozkládá se v předpolí starého historického objektu a plnil funkci stájí, vozoven, koníren a kovárny. Autorem studií a plánů z let 1872-1874 je architekt Alexis Langer z Vratislavi, výstavbu řídil až do roku 1879. Tehdy akci přebral architekt F. Händel z Výmaru a stavba byla ukončena v roce 1895. Areál Červeného zámku tvoří samostatný a velmi atraktivní architektonický celek, který svou hradbou se vstupní branou chrání samotný zámek. F. Händel je také tvůrcem a realizátorem výstavby tzv. Bílé věže za jižním křídlem zámku, zbudované v rozmezí let 1884-1891. Do konce 19. století spadá i poslední kapitola velkých úprav zámeckých místností. Tehdy došlo k podstatné pseudorenesanční výzdobě některých interiérů. Byl opět otevřen bývalý divadelní sál, užívaný nyní jako „velký či zahradní sál“. Stavební aktivity z počátku 20. století byly orientovány spíše na vylepšování interiérů v duchu přetrvávajících historismů.

Zámek byl veřejnosti zpřístupněn počátkem 20. století, tedy ještě za knížat Lichnovských. V neděli odpoledne kustod doprovázel návštěvníky, kteří za 6ti korunovou legitimaci mohli absolvovat cestu vlakem, prohlídku zámku a svačinu v zámecké restauraci. Zámek hostil hudebníky i literáty. Ze všech jmenujme alespoň Ludwiga van Beethovena, Nicolu Paganiniho, Ference Liszta, dramatika a prozaika Gerharta Hauptmanna, libretistu Hugo Hofmannstahla a literárního kritika Karla Krause.

Lichnovští si i po vzniku Československa podrželi německé občanství, majetek jim byl tedy konfiskován. Čtyři roky po této události byl zámek otevřen veřejnosti. V září 1979 byl z důvodu celkové památkové obnovy uzavřen. Další návštěvníky přivítal v roce 1996, zámecké interiéry tzv. Bílého zámku byly dále postupně zpřístupňovány, v roce 2005 byl slavnostně otevřen druhý prohlídkový okruh.

VÍCE O ZÁMKU SE DOZVÍTE NA OFICIÁLNÍCH STRÁNKÁCH www.zamek-hradec.cz

Zdroj: Národní památkový ústav


[Základní informace]   [Historie]   [Restaurace]   [Ubytování]   [Firemní akce]   [Společenské akce]   [Fotogalerie]   [Mapa]   [Kontakty]   [Zajímavosti v okolí]


 

Vyhledávání:


RSS

 

 

Tento podnik Vám doporučuje Bikocomův Průvodce™
©2002-2017